Anna Putnová

Několik poznámek k mému vstupu do politiky.

Možná, že někdo z Vás zaregistroval můj letošní vstup do politiky. Jsem nestraník a nikdy jsem nebyla členem žádné strany. A to přesto, že se považuji za člověka politického, který se zajímá o veřejné záležitosti. Jaksi jsem si nemohla vybrat stranu, přestože se jich ve svobodné době postupně nabízelo celkem dost. Až teď. Programové vize TOP 09, ukotvené v tradičních hodnotách, mě oslovily natolik, že jsem se rozhodla pro podporu této strany. Nakonec z podpory vznikla aktivní účast ve volbách do Parlamentu ČR roku 2009. Stanula jsem v čele jihomoravské kandidátky TOP 09 pro říjnové volby. Je to pro mne čest a velký závazek.

Ptají se mě: „Máte to zapotřebí? Teď když jste ve funkci děkanky, jak to budete všechno zvládat?“
Mohla bych to snadno odbýt odpovědí: „…když je koze dobře, jde se klouzat na led.“. Ale chtěla bych se vyjádřit seriozně a odpovědně.
Politická reprezentace posledních let si vytvořila jakousi vnitřní subkulturu, která, mám pocit, si vystačí sama se sebou. Poslanci, vytržení a odtržení od reality, řeší vlastní ekonomické zájmy a vztahy a zcela se vytratila témata, která přesahují jedno volební období. Během života jsem poznala, že pokud člověk chce něco změnit, musí se sám angažovat, sám musí jít s kůží na trh. Nestačí kritika ani rada.
Proto jsem přijala místo na kandidátce. Je to obrovská výzva a šance, kterou nepromarním. Myslím, že poslanci, kterým to charakter práce umožňuje, by si měli ponechat svoje povolání. Budou znát konkrétní problematiku oblasti, ze které přichází, budou vnitřně svobodnější a méně závislí na dalším zvolení, tudíž méně korumpovatelní. Proto neuvažuji o tom, že bych opustila práci děkanky. Navíc mě baví a živí můj optimismus.
Mimochodem, jako jeden z faktorů nového politického stylu, který chci realizovat, je právě optimismus jako životní postoj. Znamená víru v budoucnost, víru, že můžeme něco měnit. A to je ta síla, kterou potřebujeme, když chceme něco změnit. S Vámi to ovšem půjde snáz.

Anna Putnová