Anna Putnová

Co v televizi nebylo

O dlouhých dnech a nocích ve Sněmovně se už mnoho napsalo a zdokumentovalo. Někteří nám tento maratón přejí, jiní nás litují. Každopádně to patří k práci poslanců. Nejpostiženější zaměstnanci Sněmovny jsou především stenografové, kteří slouží nepřetržitě už více než 120 hodin.

V jednacím sále je zima, což je naše největší štěstí, kdyby se zvýšila teplota o pár stupňů, tak nás budou oči pálit mnohem víc a únava by postupovala rychleji.

Pánům docházejí čisté košile, shánějí prádelnu. Ubývá také stravovací disciplíny. Snahu o dodržování zdravé výživy narušuje non- stop režim. Jeden z našich kolegů chce zhubnouta drží krabičkovou dietu. Hezky po ránu zobe zrní a přikusuje jablíčko a večer před půlnocí si dává majonézové chlebíčky. No nedivte se, dieta je rozepsaná do 21 hod.

A chcete vědět, které sloveso se nejčastěji vyskytuje? Edukovat. Snahu o edukaci vyjadřuje jak opozice vůči koalici, tak koalice směrem k opozici. A výsledek? Zatím v nedohlednu.

5. 11. 2011

Tisková zpráva k semináři

 Inkluzivní vzdělávání v ČR – výzvy a příležitosti

pořádanému dne 6. 10. 2011 v Poslanecké Sněmovně Parlamentu ČR

Doc. RNDr. Annou Putnovou, Ph.D. MBA, předsedkyní výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

Mgr. Helenou Langšádlovou, předsedkyní Stále komise pro rodinu a rovné příležitosti a
místopředsedkyní rozpočtového výboru

MUDr. Jitkou Chalánkovou, místopředsedkyní výboru pro sociální politiku a

MUDr. Patricií Kotalíkovou, členkou výboru pro zdravotnictví,

ve spolupráci
s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání,výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

TOP 09 dnes otevřela na odborné konferenci pořádané poslankyněmi Annou Putnovou, Helenou Langšádlovou, Jitkou Chalánkovou a Patricií Kotalíkovou téma inkluzivního vzdělávání. Základní myšlenkou tohoto směru je snaha poskytnout všem dětem adekvátní a co nejlepší úroveň vzdělání nezávisle na podobě jejich speciálních potřeb.

„Pokud se rozhodneme tuto problematiku skutečně řešit, je v první řadě nutné změnit systém financování škol, aby byl pro inkluzivní formu vzdělávání příznivější,“ komentuje závěry konference předsedkyně školského výboru Anna Putnová a dodává: „Další změny by měly nastat v oblasti zlepšování přípravy a vzdělávání odborných pracovníků, jakou jsou učitelé, speciální pedagogové, ale i  psychologové, kteří s žáky se speciálními potřebami pracují.“

Přes šedesát odborníků, kteří se konference zúčastnili, ale i ředitelé škol či rodiče se shodli, že základním krokem je nyní získávání relevantních dat, která se problematiky týkají. Ta je totiž zatím v českém prostředí jen málo zmapovaná, čímž se komplikuje její efektivní a rozumné řešení.

Konference „Inkluzivní vzdělávání v ČR – výzvy a příležitosti“ byla pořádána ve spolupráci s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání. „Cílem, o který usilujeme, je dosažení takového stavu, kdy by společné vzdělávání dětí jakkoli hendikepovaných a dětí bez speciálních potřeb vzájemně obohatilo obě skupiny a vedlo k rozvinutí potenciálu dítěte,“ dodala Putnová.

Mezi další zúčastněné, jak zmiňujeme v úvodu, patřily Helena Langšádlová, předsedkyně Stále komise pro rodinu a rovné příležitosti, Jitka Chalánková místopředsedkyně výboru pro sociální politiku a Patricie Kotalíková, členka výboru pro zdravotnictví. I toto složení organizátorek napovídá, že inkluzivní vzdělávání je téma průřezové, má dopady do mnoha společenských oblastí a je nutno přistupovat k němu systémově, ve vzájemné spolupráci všech zainteresovaných.

V jeho rámci by totiž měl být co největší počet dětí ponechán v hlavním vzdělávacím proudu, aby bylo zabráněno segregaci dětí s různými vzdělávacími potřebami. Inkluzivní vzdělávání nezůstává na úrovni integrace dětí se speciálními potřebami. Na rozdíl od integrace se cíleně nevěnuje pozorování a analýze chování integrovaných dětí, ale přenáší odpovědnost za vytváření podmínek vhodných pro inkluzi ze specializovaných profesí především na učitele.

Anna Putnová závěrem pozvala všechny zúčastněné na další z cyklu seminářů k tomuto tématu, který se uskuteční na začátku roku 2012 a bude se detailněji věnovat překážkám k realizaci inkluzivního vzdělávání.

 

 

 

 

 

 

6. 10. 2011

Závěry ze semináře

 Konkurenceschopnost: vzdělání a práce s vysokou přidanou hodnotou

pořádaného dne 6. 9. 2011 v Poslanecké Sněmovně Parlamentu ČR

předsedkyní výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

Doc. RNDr. Annou Putnovou, Ph.D. MBA

ve spolupráci

s předsedou hospodářského výboru

Ing. Milanem Urbanem

Pozvání přijali:

Ing. Martin Tlapa, MBA., náměstek MPO
Radek Špicar, M.Phil., viceprezident SP ČR
Ing. Ondřej Škorpil, ředitel Kanceláře představenstva ČSOB
Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc., náměstek MŠMT

Pro budoucnost je jedno ze zásadních témat konkurenceschopnost. V České republice se v posledních dvou letech konečně začínáme tomuto tématu více věnovat. Ale stále chybí širší uvědomění si tohoto tématu a celková podpora. Také chybí řada legislativních opatření. Konkurenceschopnost ale není jen otázkou státu respektive veřejné správy, ale celé společnosti, průmyslu a podnikatelů zejména.

Základní myšlenkou semináře byl nadresortní přístup, který se projevil již v tom, že seminář byl pořádán společně hospodářským a „školským“ výborem. Také legislativa pak musí tento princip podpořit. Nicméně bez podpory a spolupráce s průmyslem, s finančním sektorem a dalšími, může vše zůstat jen na papíře. Proto druhým a možná významově ještě podstatnějším principem semináře bylo spojení s průmyslem, bankovnictvím, pojišťovnictvím a zaměstnavatelskými svazy. Vážíme si účasti celé řady zástupců mnoha sdružení a asociací z odborné a průmyslové sféry.

Školství hraje nezastupitelnou roli v přípravě pracovní síly pro budoucí úkoly. Správné nastavení budoucnosti všech úrovní škol je uhelným kamenem konkurenceschopnosti české společnosti. Určitě budeme muset řešit i získávání kvalifikované pracovní síly ze zahraničí, abychom úkolům konkurenceschopnosti dostáli.

Ve Sněmovně můžeme legislativně podpořit konkurenceschopnost, ale začít je třeba na školách a podnicích v naší zemi. Aby legislativní opatření byla správně nasměrována, začínáme diskutovat s průmyslem. Také proto chceme v podobných diskusích pokračovat a plánujeme další semináře na toto téma.

  

 

  

 
 
 
 

10. 9. 2011

Rok se s rokem sešel

Typologie parlamentních vystoupení

Rok ve sněmovně jsem činila výzkum a sledovala vystoupení kolegů. Přináším typologii parlamentních vystoupení. Z metodologického hlediska má tento výzkum řadu nedostatků.
Jenom namátkou:

Doba trvání je pouze 1rok.
Zdůvodnění: Riziko, že dlouhodobý poslech otupí zdravý rozum je vyšší než reálná výtka na krátký časový interval výzkumu.

Výzkum je genderově nevyvážený.
Zdůvodnění: S ohledem na to, že výzkum nebyl financovaná z fondů EU, je genderová nekorektnost akceptovatelná a celkem fuk.

Autorka empirického šetření není objektivní, neboť je součástí sledovaného vzorku.
Vysvětlení: Polehčující okolností je, že sedí v první lavici, a tak má vše z první ruky.

Budoucnost výzkumu: Výzkum bude pokračovat až do konce volebního období a škála typů vystoupení se rozvine.
Rizika: Autorka může podlehnout podnikové slepotě a přestane vnímat jednotlivá vystoupení a začne sama blábolit. Proto předkládá neúplný výčet už nyní. Popsáno 5 typů vystoupení ve kterých poslanec cítí, že:

1. Chce se mu něco říct
Třeba proto, že je to důležité téma, nebo si myslí, že je důležitý on nebo to přenáší televize. Důvod se vždycky najde. A tak vzhůru k řečnickému pultu. Pustí se do toho v naději, že ho políbí múza. Múze se ovšem většinou nechce, a tak velmi často zůstane jenom u chtění.

2. Sam to hraje znovu a znovu
Vypadá to jako trénink asertivity. Mějme větu, např.: Tato legislativní úprava se dotkne mnoha rodin. A teď ji můžeme rozvíjet a měnit slovosled. Zkušení hráči z jednoduché věty učiní přednášku na deset minut. Nechápu, proč nám tvrdili, že opakování je matka moudrosti. Bavím se představou, jaká by byla reakce, kdybych se zeptala: „Promiňte pane poslanče, asi jsem se přeslechla, mohl byste mi prosím zopakovat, koho se připravovaná změna dotkne?“

3. Ostatně myslím, že Kartágo musí být zničeno
Můžeme mít libovolné téma, daně, zahraniční politiku, sociální záležitosti. Když si chcete ohřát svoji polívčičku, můžete. Jistě, daně, zahraniční politika i sociální záležitosti jsou důležité téma, řekne on. Ale… teď by chtěl obrátit pozornost na, např.zdravotnictví. Jo, jo, historie je učitelkou života, ale neparchantí nám poslance? Nebo snad už zparchantělí byli?

4. K tématu
Stane se, že poslancovo vystoupení je k tématu. Jenom k jinému, než o kterém byla původně řeč. Kdybych dělala statistiku, myslím, že by tento typ vstoupení jasně vedl. Parlamentní svoboda slova a jednací řád neumožňují odebrat poslanci slovo s komentářem, na to se nikdo neptal. V takových chvílích se nabízí jenom dovětek v rámci faktické poznámky: Kdybyste byl býval mlčel, byl byste býval zůstal filosofem, pane poslanče.

5. K věci
I taková vystoupení jsou. Věcná, stručná, s logickou strukturou. A když se k podaří i vtip, tak to může být dokonce i dobrá zábava. Není mnoho řečníků ve sněmovně, kteří to dokáží
a jsem ráda, že i takoví jsou.

16. 8. 2011

Korteho proooti nááávrhu

Ve sněmovně přituhuje, přestože venku už řádí jaro. Přibylo politikaření a politického taktizování. Opět jsme si zopakovali hlasování o důvěře vládě. Nešlo to tak hladce, jak by to mohlo vypadat. Předcházela tomu vystoupení opozice. Některá dost šťavnatá a často mimo …jak se to říká, téma.

Když jsme hlasovali  po jménech po mnoha hodinách jednání, můj kolega Daniel Korte svoji odpověď jasným, čistým, krásným basem vyzpíval. To se opozici nelíbilo a dokonce někteří koaliční poslanci se domnívají, že je to znevážení Parlamentu ČR. Já si to vůbec nemyslím. Sněmovna ztrácí vážnost  podezřelými počiny svých poslanců, ne zpěvem. Možná, kdyby se zákonodárci nebrali tak vážně, prospělo by to nejenom atmosféře v jednacím sále.

Za dva schůzovací týdny se toho událo hodně. Např.schválení energetického zákona se 200 pozměňovacími návrhy, hlavu jsem měla jako kolotoč. Schvalování reformních zákonů bude pokračovat. Taky obstrukce a pletichy. Naštěstí venku už je krásně.

8.5.2011

V lavici o přestávce.

 

Proč jsme nevydali Humla?

Tato schůze měla několik zvláštností. Za pozornost stojí to, že jsme tentokrát naplnili všechny body, které byly v programu. Podle paní předsedkyně Němcové se to nestalo už několik let.

Kromě koaličního neladu pro Promopro stojí za povšimnutí případ pana poslance Humla. Ve své občanské profesi se v minulosti dostal do právního sporu a policie jej obvinila z podílu na manipulaci se znaleckým posudkem. Vyvstala otázka: vydat nebo nevydat pana poslance, když je teď imunní? Nastala paradoxní situace. Poslanec Huml žádal, aby byl vydán a mohl se obhájit.

Program TOP 09 má omezení poslanecké imunity jako jeden z důležitých bodů. Imunita by podle nás měla být skutečně uplatňována jenom v politických kauzách, aby byla zaručena plná politická svoboda poslanců. Toto evidentně není polititická kauza, a tak jsem spolu s většinou poslanců TOP 09 hlasovala pro vydání pana poslance. Bylo nás ale málo, na schválení jeho vydání to nestačilo. Imunita je v této podobě jakousi pozůstalostí feudálních praktik. S ostrahou demokracie nemá nic společného. Nevíc mě štve, že co mám tu imunitu, pořád mě pokouší viróza. A daří se jí to.
 
28. 3. 2011

Boj o zákon o uznání třetího odboje

Obvykle píši kukátko okamžitě po skončení schůze. Tentokrát jsem si musela dát pauzu, abych vydýchala to, co jsem viděla a slyšela, když se projednával zákon o uznání třetího odboje.

Komunisté jsou známí tím, že dokáží udělat z černého bílé a naopak, ale tváří v tvář jejich argumentům se člověk diví, co všechno mohou vypustit z úst.

Popravdě nevím, co bych veselého k tomu měla dodat, abych nekončila tak pesimisticky.

Zákon jsme poslali do dalšího čtení a komunisty…. domů.

14. 2. 2011

Ruční hlasování, pivo pro řidiče a státní maturity

První schůze Sněmovny v roce 2011 začala poněkud staromódně, selhalo hlasovací zařízení, hlasovalo se ručně a skrutátorky z jednotlivých částí jednacího sálu přinášely čísla souhlasných/nesouhlasných stanovisek poslanců.

Všechny to velmi vzrušovalo, obzvláště když díky neposednosti poslanců se jejich počet každou vteřinou měnil.
Hlasovací zařízení opravili do rána a další dny už probíhaly bez asistence skrutátorek.
Témata se střídala. Pro všední život má největší význam schválení novely, která nelegalizuje „pivo před řízením“, abstinovat je třeba.

Poslední den jednání měl také svoje emoční vyvrcholení v podobě schválení státní maturity – konce jízdy na tobogánu zvaném příprava státní maturity. Státní maturita dostala jasné kontury: bude.

Během interpelací se do sebe pustili poslanci v naději, že tento tyátr se dostane do hlavních zpráv. Taky se jim to povedlo. Nebudu to komentovat, abych jim nedělala další reklamu. Je to tyátr směšný, ale neveselý.

4. 2. 2011

VLÁDA ZŮSTÁVÁ, ŠTRÚDL SI PŘINESTE S SEBOU

Poslední jednání ve Sněmovně bylo dramatické a dlouhé.

S různými přestávkami trvalo 10 hodin. Hlavním bodem byl opoziční návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Během půl roku jsme uzavřeli jakýsi kruh. Začínali jsme před vyslovením důvěry a po půlroce a mnoha peripetiích jsme ji navzdory mnoha sýčkujícím potvrdili. Můžeme mít různé výhrady, ale je nezpochybnitelné, že tato pravicová vláda je garantem reformních změn, které potřebujeme. V tom spočívá její koaliční hodnota.

Vracela jsem se v noci spokojená. Nepotvrdila se špatná předpověď ani politická, ani počasí. Úplněk ozařoval suchou a skoro prázdnou dálnici.
Vzkaz všem, co k nám 20 let chodí na vánoční štrúdl: „Přijďte, ale štrúdl si letos přineste s sebou.“

21. 12. 2010

9. schůze PSP – všichni do lavic

Tentokrát byla schůze opravdu výživná. Trvala dva týdny a událo se toho velmi mnoho.

Nejdůležitější zpráva, která se reálně projeví do našeho života, je schválení státního rozpočtu. Navíc se školskému výboru, který vedu, podařilo naplnit naše usnesení o navýšení 1 miliardy pro vysoké školy. Ostatní body, které jsme schvalovali, byly také významné, ale vše bylo obaleno korupčním skandálem v ODS a plánováním opozice vyslovení nedůvěry vládě. Podle toho, kdo chyběl v jednacím sále, se dalo snadno usuzovat, kdo se s kým v kuloárech domlouvá. Tak se nedivte, že bylo rušno ve Sněmovně až tak, že paní předsedkyně Němcová nás musela důrazně napomínat. Znovu asi po 30 létech jsem slyšela: „Nehlučte a všichni do lavic“.

Vánoční atmosféru Prahy jsem vůbec nestihla pozorovat, natož pak nasát. Jeden večer jsem vyběhla na Staroměstské náměstí, ale krámky už byly dávno zavřené, přesto tam bylo krásně.

17. 12. 2010

Úsporné zákony, legislativní nouze a fotovoltaika

8. schůze PSP

V dušičkovém období jsme začali projednávat úsporné zákony, které koaliční strany deklarovaly už ve svých programech. Jednalo se v systému legislativní nouze. Nouze o emoce ale rozhodně nebyla. Napětí se dalo krájet. I v přilehlých kuloárních prostorách, např. v bufetu, kde se sice houfujeme podle politické příslušnosti, ale hezky se zdravíme a usmíváme, úsměvů ubylo.

A aby toho nebylo málo, tak mne (a jistě mnoho dalších poslanců) bombardovali výrobci fotovoltaické energie, ale také odpůrci slunečního byznysu.
Navržené kompromisní řešení – 26% srážková daň je důkazem toho, že když se zákon …, no nepovede, tak náprava je bolestná a do ideálu má stejně daleko.
Čtvrtek bývá ve sněmovním týdnu vyhrazený interpelacím poslanců na představitele vlády.

Interpelace se losují, protože nelze zvládnout všechny. Tentokrát měl mimořádnou kliku pan poslanec Paroubek, kterému šla jedna interpelační karta za druhou. Takové štěstí ve hře, to je skoro nebezpečné…

2. 11. 2010

SPROSŤAČIT  SE MŮŽE, ALE NE ZADARMO

7. schůze Poslanecké sněmovny měla několik významných a zaznamenání hodných událostí.

Na program přišlo první čtení zákona o státním rozpočtu, které po celodenní slovní bitvě prošlo do dalšího čtení. Během tohoto jednání došlo i na silná slova a emoce. Nevybíravě se opřel do ministra financí Kalouska poslanec Rath. Nebylo to poprvé, ale poprvé následovala reakce. Ministr financí Kalousek se naštval a požádal patřičný parlamentní výbor, aby za urážlivé výroky pana poslance pokutoval, jak umožňuje vnitřní řád, a to ve výši měsíčního platu poslance. Možná, že by to byla cesta pro zkulturnění Sněmovny.

Další důležité body už také znáte. Budou se např. snižovat platy poslanců a zdaňovat náhrady.

Měla bych jedno doporučení. V poslaneckých lavicích je chladno a strašně tam táhne. Místo poslaneckých náhrad bychom měli spíš fasovat teplé prádlo.

29. 10.  2010

 

TISKOVÁ ZPRÁVA

POSLANCI PŘIJALI VÝZVU DISKUTOVAT S BRNĚNSKOU AKADEMICKOU VEŘEJNOSTÍ

Seznámit se s významnými projekty, které se připravují v Brně – dvěma centry excelence CEITEC a ICRC, s projektem plánované výstavby Janáčkova kulturního centra a projektem Ev-ropských paralympijských her – přijeli do Brna poslanci Výboru pro vědu, vzdělání a kulturu, mládež a tělovýchovu. První pracovní výjezd tohoto výboru se uskutečnil 6. 10. 2010 v prosto-rách VUT v Brně. V jeho závěru poslanci přijali výzvu diskutovat s akademickou obcí brněn-ských univerzit o připravovaných změnách ve školství. Poslanci Parlamentu České republiky pracující v tomto výboru přijeli do Brna na pozvání předsedkyně výboru Anny Putnové.

„Setkání jako tato mají pro obě strany význam nejenom informativní, ale ze vzájemné diskuse se vyvozují nové nápady a inspirace“, uvedla Anna Putnová.

„Výjezdní zasedání“ jsou běžnou praxí práce jednotlivých parlamentních výborů, jejichž smyslem je zabývat se otázkami spadajícími do konkrétního výboru v konkrétním regionu a s konkrétními projekty. „Školský výbor“ má na starosti velmi širokou agendu výzkumu, vzdělává-ní, sportu, mládeže a také kultury. Tomu odpovídal také program výjezdního zasedání. V první části se poslanci „školského výboru“ seznámili se dvěma projekty center excelence, na kterých participují brněnské univerzity, a to CEITEC – zastoupené ředitelem CEITEC Mgr. et Mgr. To-mášem Hrudou, a ICRC – zastoupené náměstkem pro ICRC doc. MUDr. Tomášem Károu, Ph.D.

„Možnost prezentovat náš projekt na této akci a rostoucí zájem o něj nás přirozeně velmi těší,“ uvedl Tomáš Hruda, ředitel projektu Středoevropského technologického institutu – CEITEC. Jako nejlépe hodnocený tzv. velký projekt OP VaVpI již nyní čeká pouze na souhlasné stanovis-ko Evropské komise, kam byla projektová žádost zaslána již v průběhu prázdnin. Od začátku roku 2011 by tak mohlo začít budování doposud nejambicióznějšího brněnského projektu na podporu výzkumu a vývoje. Jeho úspěšná realizace přinese zásadní kvalitativní impuls v oblastech věd o živé přírodě a pokročilých materiálů a technologií, které CEITEC integruje. „Projekt CEITEC má v horizontu několika let potenciál zařadit Brno na mapu prestižních výzkumných center a stát se základem jeho dlouhodobé prosperity,“ dodal Topmáš Hruda.

Po sedmiletém období příprav začala v letošním roce výstavba Mezinárodního centra klinic-kého výzkumu, které vzniká jako integrální součást Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (dále projekt FNUSA-ICRC) ve spolupráci s odborníky americké Mayo Clinic, jedním z největších center lékařského výzkumu na světě. Realizací projektu FNUSA-ICRC vznikne na území České republiky excelentní mezinárodní centrum pro lékařský výzkum.

„Výsledky mezinárodních vědeckých projektů realizovaných FNUSA-ICRC umožní účinnou prevenci, časnější diagnostiku či šetrnější a účinnější léčbu zejména kardiovaskulárních a neneu-rologických onemocnění. Velmi intenzivní program bude věnovaný i vývoji moderních lékař-ských technologií a léků, které by se měly následně vyrábět na území ČR a přispět tak k rozvoji znalostní ekonomiky a společnosti“ vysvětlil poslání projektu Tomáš Kára.

Pozornost vůči sportu představovaly připravované Evropské hry hendikepovaných dětí a mládeže, které bude Brno hostit v roce 2011. Na základě dvou předchozích ročníků Her hendi-kepované mládeže rozhodl Evropský paralympijský výbor udělit městu Brnu právo organizovat celoevropské hry, které budou vůbec první sportovní událostí svého druhu v Evropě. Obdobné akce se již tradičně konají v Asii nebo Spojených státech amerických. Účastnit by se jich mělo zhruba 1 500 mladých hendikepovaných sportovců z celé Evropy.

Představitel Filharmonie Brno – hudebního tělesa, které si získalo respekt ve světě – ředitel MgA. David Mareček, Ph.D. seznámil poslance s projektem plánované výstavby Janáčkova kul-turního centra jako multifunkčního domu pro Brňany a celý region.

„JKC je jedním z nejlépe připravených investičních projektů. Jeho realizace přinese Brnu zvýšení cestovního ruchu a vytvoří z něj významnou evropskou kulturní křižovatku. Ke stavbě se hlásí Statutární město Brno, JMK i Krajská hospodářská komora. Centrum podporuje řada osob-ností v čele s pěvkyní Magdalenou Koženou a dirigentem Zdeňkem Mácalem“, uvedl David Ma-reček.

V odpoledních hodinách se konala beseda se členy akademické obce brněnských univerzit. Ve dvoraně Centra VUT v Brně měla skupina studentů a pedagogů brněnských vysokých škol možnost diskutovat se zástupci Parlamentu o konkrétních problémech v oblasti školství.

V Brně 6. října 2010

Co v televizi nebylo

Věděli jste, že jednání je možné zahájit přestávkou? Je to možné, zjistila jsem to až na parlamentní půdě. Doufám, že se to nepřenese do škol.
5. a 6. schůze sněmovny, která začala 21.9. a pokračovala až do 24.9., měla v programu 92 bodů.

Projednávání zákonů v prvním čtení doplňovaly obecné i faktické poznámky a rozprava. Názorové nesoulady byly polohlasně komentovány velmi hutně – např.: „…nech si ty kecy.“

Naopak mezinárodní smlouvy a mezivládní dohody, které jsou svojí povahou nadstranické, probíhaly sněmovnou jako po másle, za všeobecně dobré nálady a uvolněné atmosféry jsme je posílali k projednání do výborů jako na pásu.

A čistě osobní poznámky:

Poslanecké lavice jsou velmi neergonomické, po 8 hodinách jednání jsem tíhu rozhodování pociťovala v zádech a i při nevelké výšce mám problém se vměstnat do lavice. Projevilo se to otlačenými koleny. To patří holt ke službě. V bytě mně nefunguje bojler, takže jsem radostně vlítla pod studenou sprchu – tomu říkám vojna.
V pátek odpoledne pozornost ve sněmovně klesala a hlučnost stoupala. A to je jenom rozjezd, bitva o rozpočet nás čeká.

21. 9. 2010

Prvních 100 dní poslanecké práce

Napadlo mě, že po 100 dnech práce v Poslanecké sněmovně ČR bych mohla udělat takovou krátkou inventuru.

Regulérně jsme začali pracovat v polovině června, usídleni ve svých poslaneckých kancelářích.

Nejvýznamnějším jednacím bodem prvního období bylo vyslovení důvěry vládě ČR. V následujících týdnech začaly běžné poslanecké povinnosti a zařizování poslanecké kanceláře v Brně na Kolejní ulici.

Společně s asistenty jsem začala pracovat na běžných, ale pro mě nových, poslaneckých povinnostech. V přehledné statistice to vypadá takto:

• 34 pracovních setkání v Brně či Praze souvisejících se vzděláním či obecně veřejnými záležitostmi,
• 2 televizní vstupy,
• 4 články v novinách,
• 8 vyjádření do novin,
• 5 vystoupení na odborných či specializovaných setkáních.

Práci v poslaneckém klubu a běžnou agendu neuvádím.

V mezičase se nám podařilo zvolit ombudsmana a při práci ve výborech jsem jako předsedkyně „školského výboru“ vedla zasedání, na kterém jsme zvolili předsedy podvýborů a schválili závěrečné účty, které „školský“ výbor kontroluje. Přiznám se, že jsem ráda, že jsem si dokázala uchránit 14 dnů dovolené, protože vyvážený osobní a pracovní život považuji za podmínku nutnou k dobré pracovní výkonnosti.

Mám pocit, že jsme s asistenty pracovali intenzivně, ale ne hekticky. Teď, když to rekapituluji, vidím, že součet aktivit nás docela překvapil. Chci v takových inventurách kvartálně pokračovat. Sečteno podtrženo – prvních 100 dní poslanecké práce byl pěkný kvapík.

Prvních 100 dní poslanecké práce v obrazech

20. 9. 2010

Prezident, ombudsman a veto

První sněmovna po prázdninách byla výjimečná – po sedmi letech promluvil k poslancům prezident republiky Václav Klaus. Vyzval nás k práci na zákonech, které budou kvalitní a srozumitelné a nebudou jenom zaplevelovat náš právní systém.

Dalším bodem bylo volení ombudsmana. Volila jsem doktora Varvařovského. Podle mého soudu má všechny předpoklady pro tuto funkci – za sebou kus poctivého života, před sebou jasnou vizi o budoucnosti úřadu, má výtečné reference ze stran právní veřejnosti, ale také např. od studentů a absolventů, které učil. Navíc je Brňák. Takže v tom jsem měla jasno, vyšlo to sice až napodruhé, ale důležitý je výsledek.

Odpoledne přišla na řadu novela zákona o veřejných zakázkách a přihřívání stranických polívčiček. Tím bylo vetování zrychleného procesu přijetí novely o veřejných zakázkách sociálními demokraty.

A ještě jedno prvenství mělo toto jednání. Vystoupení poslanců se začalo přitvrzovat, začalo se jmenovitě poukazovat na minulé počiny, výčitky i osočování. Dosud byly výpady spíše v obecně stranické rovině. Je vidět, že už máme zase před volbami.

7. 9. 2010

Důvěra vládě, čalamáda a koruna navíc.

Po měsíci jsme se sešli ve Sněmovně, abychom hlasovali o důvěře vládě. Nedalo se čekat žádné překvapení, koaličních 118 hlasů dává pohodlnou jistotu. Zajímavější byl celý proces. Přiznám se, že jsem po dovolené skočila rovnýma nohama zase do politiky a byla jsem zvědavá. Ruce byly ještě cítit čalamádou, kterou jsem den před tím nakládala do sklenic.

Ve Sněmovně bylo zase cítit očekávání, jakou že taktiku zvolí opozice? „Rychlé to nebude“, říkali političtí matadoři, opozičním slovníkem dinosauři. Stihla jsem ještě v klubu uzavřít sázku o 1Kč, že vláda získá důvěru už dnes. Paní předsedkyně Němcová zahájila schůzi s hlavním programovým bodem a sdělila, že do rozpravy je přihlášeno 25 příspěvků. Nevěstilo to pro moji sázku nic dobrého. Příspěvky opozičních poslanců měly jeden společný rys. Byly strašně dlouhé. Ze začátku jsem se snažila pozorně poslouchat. Každý z poslanců si vybral téma z programového prohlášení vlády, ke kterému má nějaký vztah, a ten z pohledu vlastních stranických přístupů zpochybnil. Jasně, v pořádku, pluralita názorů. Pak ale přišla fatální řečnická chyba. Nespokojenost a nesouhlas s dalšími body, takový přelet nad programovým prohlášením. Tím sice dosáhli natažení času, ale svoje vstoupení rozmělnili. Jaká je pravděpodobnost, že trefíte terč, když střílíte do všech stran? K mému překvapení se těmto chybám nevyhnuli ani zkušení řečníci. Takže když se po 21hod. konečně schylovalo k hlasování o důvěře, nad pocitem významnosti chvíle převládala únava a úleva, že už to máme za sebou. Konec slovní čalamády. Zinkasovala jsem svoji výhru a pěší procházkou noční Prahou skončil dlouhý schůzovní den.

A zítra bez televize – normální práce ve výboru.

10. 8. 2010

Jak jsme nezvolili ombudsmana

Výsledek znáte. Chci se podělit o svoje dojmy s volbou. 9. 7. začala schůze Sněmovny představením čtyř kandidátů na ombudsmana. Každý měl k dispozici 10 minut. Sněmovna byla strašně neklidná, bylo tam tak rušno, že místy nebylo slyšet projev kandidátů. Překvapilo mě, že všichni adepti na ombudsmana mluvili víc o sobě než o koncepci úřadu, o který se uchází. Následující rozprava mně přinesla první zkušenost se sebeprezentováním kolegů poslanců. Některé příspěvky nesouvisely ani s předmětem volby ani s navrženými osobami. Přesto délka několika vystoupení byla srovnatelná s prezentací kandidátů. Tak jsem si mohla alespoň v klidu přemýšlet.

Jaký by měl být ombudsman? Zdánlivě snadné zadání. Předvídatelný ve svých rozhodnutích, podložených hodnotami, které celoživotně zastává. Zkrátka život jako důkaz. Hleděla jsem na naše čtyři kandidáty a napadlo mě, že najít pět spravedlivých je těžké jako kdysi…

9. 7. 2010

32. hlasování

Po dnech státních svátků se sešli poslanci na dalším zasedání Sněmovny, očividně odpočatí. S potěšením zjišťuji, že ve Sněmovně není vedro, a to dokonce ani v prostorách neklimatizovaných jako je moje kancelář pod střechou.

Schválili jsem program schůze a začali organizačně – procedurální náležitosti, aby mohly začít fungovat výbory, komise a delegace. V praxi to znamená odsouhlasení počtu členů těchto orgánů. Celkem se hlasovalo o 16 výborech, 6 komisích a 6 delegacích.

Dalším hlasovacím kolečkem bylo odsouhlasení vnitřních norem, kterými se bude Sněmovna ve svém volebním období řídit. Navazuje se na současné předpisy, z nichž dnes už některé nevyhovují. Například zákaz používání mobilních telefonů ve Sněmovně do včerejška sice platil, ale evidentně neplatil. Tento zákaz jsem tedy raději vypustili. Mobil máme na stolku všichni, pokrok nezastavíš. I když… děti ve škole nesmějí. A tak jsme 32. hlasováním odsouhlasili, že už nejsme děti.

7. 7. 2010

Poslanecký slib a bonbóny

22. června byl dnem, kdy všichni poslanci skládali poslanecký slib. Předcházelo tomu několik důležitých administrativních aktů. Především přijetí „Osvědčení o zvolení poslancem/poslankyní“, vyzvednutí vstupních karet pro poslance i jejich asistenty.Dovybavujeme kanceláře technikou, takže jsem „nafasovali“ notebook a tiskárnu.

Odpoledne jsme složili slib do rukou předsedající Poslanecké sněmovny paní Miroslavy Němcové. Organizace byla skvěle zajištěna, zmatky se nekonaly. Všichni byli slavnostně oblečeni a vymydlení.

Nečekaně se u mé lavice zastavil pan poslanec Karel Schwarzenberg a nabídl mně bonbóny. „Zkuste je, nejsou špatné“, řekl s úsměvem. Poslanecký slib chutnal mléčnou čokoládou.

24. 6. 2010

Držte se pohromadě, ať se neztratíte

Zprávy z Poslanecké sněmovny mohou mít mnoho rovin, především se očekává politické sdělení. Možná bude čtenáře zajímat i to, co se do médií obvykle nedostane. Pocity a způsob práce těch, kteří politická rozhodnutí činí.

Poslanecká sněmovna zažívá nájezd nováčků. 114 poslanců zasedne poprvé do lavic. Je na místě tedy příprava a instruktáž. Pro nás, „prvňáky“, je sněmovna labyrint. Shromáždili jsme se ve vstupním prostoru a dostali jasné instrukce: „Držte se pohromadě, ať se neztratíte“. Je nutné si nejprve vyřídit kartu poslance, která umožní vstup a volný pohyb po sněmovně. Dalším krokem je ustavení poslaneckého klubu a volba předsedy a místopředsedů.

Ve sněmovně se maluje, takže budoucí kanceláře ještě nemůžeme navštívit. Dostáváme řadu pokynů pro nejbližší období a způsob práce ve sněmovně. Mám podobné pocity jako první den v nové škole. Rozhlížíme se, trochu rozpačitě usmíváme. Jsme ale všichni dost zkušení na to, abychom věděli – už nám to začalo.

21. 6. 2010