Anna Putnová

Důvěra vládě, čalamáda a koruna navíc.

Po měsíci jsme se sešli ve Sněmovně, abychom hlasovali o důvěře vládě. Nedalo se čekat žádné překvapení, koaličních 118 hlasů dává pohodlnou jistotu. Zajímavější byl celý proces. Přiznám se, že jsem po dovolené skočila rovnýma nohama zase do politiky a byla jsem zvědavá. Ruce byly ještě cítit čalamádou, kterou jsem den před tím nakládala do sklenic.

Ve Sněmovně bylo zase cítit očekávání, jakou že taktiku zvolí opozice? „Rychlé to nebude“, říkali političtí matadoři, opozičním slovníkem dinosauři. Stihla jsem ještě v klubu uzavřít sázku o 1Kč, že vláda získá důvěru už dnes. Paní předsedkyně Němcová zahájila schůzi s hlavním programovým bodem a sdělila, že do rozpravy je přihlášeno 25 příspěvků. Nevěstilo to pro moji sázku nic dobrého. Příspěvky opozičních poslanců měly jeden společný rys. Byly strašně dlouhé. Ze začátku jsem se snažila pozorně poslouchat. Každý z poslanců si vybral téma z programového prohlášení vlády, ke kterému má nějaký vztah, a ten z pohledu vlastních stranických přístupů zpochybnil. Jasně, v pořádku, pluralita názorů. Pak ale přišla fatální řečnická chyba. Nespokojenost a nesouhlas s dalšími body, takový přelet nad programovým prohlášením. Tím sice dosáhli natažení času, ale svoje vstoupení rozmělnili. Jaká je pravděpodobnost, že trefíte terč, když střílíte do všech stran? K mému překvapení se těmto chybám nevyhnuli ani zkušení řečníci. Takže když se po 21hod. konečně schylovalo k hlasování o důvěře, nad pocitem významnosti chvíle převládala únava a úleva, že už to máme za sebou. Konec slovní čalamády. Zinkasovala jsem svoji výhru a pěší procházkou noční Prahou skončil dlouhý schůzovní den.

A zítra bez televize - normální práce ve výboru.

10. 8. 2010

Jak jsme nezvolili ombudsmana

Výsledek znáte. Chci se podělit o svoje dojmy s volbou. 9. 7. začala schůze Sněmovny představením čtyř kandidátů na ombudsmana. Každý měl k dispozici 10 minut. Sněmovna byla strašně neklidná, bylo tam tak rušno, že místy nebylo slyšet projev kandidátů. Překvapilo mě, že všichni adepti na ombudsmana mluvili víc o sobě než o koncepci úřadu, o který se uchází. Následující rozprava mně přinesla první zkušenost se sebeprezentováním kolegů poslanců. Některé příspěvky nesouvisely ani s předmětem volby ani s navrženými osobami. Přesto délka několika vystoupení byla srovnatelná s prezentací kandidátů. Tak jsem si mohla alespoň v klidu přemýšlet.

Jaký by měl být ombudsman? Zdánlivě snadné zadání. Předvídatelný ve svých rozhodnutích, podložených hodnotami, které celoživotně zastává. Zkrátka život jako důkaz. Hleděla jsem na naše čtyři kandidáty a napadlo mě, že najít pět spravedlivých je těžké jako kdysi…

9. 7. 2010

32. hlasování

Po dnech státních svátků se sešli poslanci na dalším zasedání Sněmovny, očividně odpočatí. S potěšením zjišťuji, že ve Sněmovně není vedro, a to dokonce ani v prostorách neklimatizovaných jako je moje kancelář pod střechou.

Schválili jsem program schůze a začali organizačně - procedurální náležitosti, aby mohly začít fungovat výbory, komise a delegace. V praxi to znamená odsouhlasení počtu členů těchto orgánů. Celkem se hlasovalo o 16 výborech, 6 komisích a 6 delegacích.

Dalším hlasovacím kolečkem bylo odsouhlasení vnitřních norem, kterými se bude Sněmovna ve svém volebním období řídit. Navazuje se na současné předpisy, z nichž dnes už některé nevyhovují. Například zákaz používání mobilních telefonů ve Sněmovně do včerejška sice platil, ale evidentně neplatil. Tento zákaz jsem tedy raději vypustili. Mobil máme na stolku všichni, pokrok nezastavíš. I když… děti ve škole nesmějí. A tak jsme 32. hlasováním odsouhlasili, že už nejsme děti.

7. 7. 2010

Poslanecký slib a bonbóny

22. června byl dnem, kdy všichni poslanci skládali poslanecký slib. Předcházelo tomu několik důležitých administrativních aktů. Především přijetí „Osvědčení o zvolení poslancem/poslankyní“, vyzvednutí vstupních karet pro poslance i jejich asistenty.Dovybavujeme kanceláře technikou, takže jsem „nafasovali“ notebook a tiskárnu.

Odpoledne jsme složili slib do rukou předsedající Poslanecké sněmovny paní Miroslavy Němcové. Organizace byla skvěle zajištěna, zmatky se nekonaly. Všichni byli slavnostně oblečeni a vymydlení.

Nečekaně se u mé lavice zastavil pan poslanec Karel Schwarzenberg a nabídl mně bonbóny. „Zkuste je, nejsou špatné“, řekl s úsměvem. Poslanecký slib chutnal mléčnou čokoládou.

24. 6. 2010

Držte se pohromadě, ať se neztratíte

Zprávy z Poslanecké sněmovny mohou mít mnoho rovin, především se očekává politické sdělení. Možná bude čtenáře zajímat i to, co se do médií obvykle nedostane. Pocity a způsob práce těch, kteří politická rozhodnutí činí.

Poslanecká sněmovna zažívá nájezd nováčků. 114 poslanců zasedne poprvé do lavic. Je na místě tedy příprava a instruktáž. Pro nás, “prvňáky”, je sněmovna labyrint. Shromáždili jsme se ve vstupním prostoru a dostali jasné instrukce: „Držte se pohromadě, ať se neztratíte“. Je nutné si nejprve vyřídit kartu poslance, která umožní vstup a volný pohyb po sněmovně. Dalším krokem je ustavení poslaneckého klubu a volba předsedy a místopředsedů.

Ve sněmovně se maluje, takže budoucí kanceláře ještě nemůžeme navštívit. Dostáváme řadu pokynů pro nejbližší období a způsob práce ve sněmovně. Mám podobné pocity jako první den v nové škole. Rozhlížíme se, trochu rozpačitě usmíváme. Jsme ale všichni dost zkušení na to, abychom věděli - už nám to začalo.

21. 6. 2010