Archiv
PF 2011
Pandury a Pandořina skříňka
Podle známé antické báje byla Pandora krásná dívka, vytvořená z hlíny, obdarovaná půvaby a vznešeností a také skříňkou kovanou zlatem. Řecká mytologie uvádí, že do skříňky bohové vložili dary a to jak dobré, tak mnoho zla a trápení. Když všetečná a zvědavá Pandora otevřela víko, v tom okamžiku se všechny špatnosti rozletěly po světě. Překvapená kráska sice skříňku ihned zavřela, ale bylo už pozdě. Na světlo světa se dostalo mnoho zlého.
Co mi tento příběh připomnělo a v čem ve mně provokoval podobnost s pandury? Nejenom fonetickou blízkostí – Pandory a pandurů, ale i ukázkou toho, co v českých podmínkách bohužel už dobře známe. Pootevřou-li se dvířka státních zakázek, je strašný pohled na to, co jenom zdálky jako pozorovatelé, můžeme sledovat.
Nechci však psát dnes o pandurech. Věřím, že to budou dělat jiní. Ti, kteří budou mít přístup k listinám a materiálům pro šetření tohoto případu. Nestačí rychle zaklopit víko, svalovat vinu jeden na druhého, či se přít, kdo zavinil ten zájem, ten pohyb. Ta špatná zpráva už je na světě.
Na tomto případu mě rozesmutnilo nejvíce ze všeho jedno sdělení. Ve zprávách jsme mohli slyšet, že skandální případ pandurů, podle politologů, neovlivní preference voličů a výsledky voleb.
Toto sdělení je mně stejně hořké jako sám případ zakázky obrněných transportérů. Často slyšíme nářky na chování politiků, nedůvěru a skepsi vůči nim. Řada lidí nechce mezi nimi rozlišovat a domnívají se, že všichni politici jsou stejní. Jestli platí předpoklad politologů, potom bychom měli začít říkat: „My všichni jsme stejní. Nás už nic nerozhází.“ Vždyť míra tolerance vůči korupci je v této zemi nevídaná. Proč by současní politici měli bojovat proti korupci, když voličům fakticky nevadí. A pokud vadí, jak je možné, že se to neprojeví na výsledku voleb?
Před volbami se jistě mohou protikorupční hesla hodit, ale ve skutečnosti to není v Česku palčivá otázka, která by stranám brala body. Ostatně, nebylo by to poprvé, co se čistota rukou stává předvolebním tahákem.
Jediné, čeho by se ve skutečnosti politici měli bát je veřejné mínění, které se testuje pravidelně u volebních uren. „Co všechno by se muselo v Česku stát, aby to otřáslo názory lidí?“, zeptal se mě jeden student. Nevím, ale přiznejme, že to dělali politici chytře. Postupně nás, svoje voliče, osmělovali a vychovávali si nás.
Vysvětlovali svoje zájmy, později polopravdy. Časem trapnými lžemi otrávili natolik, že už mnoho lidí rezignovalo na politiku. No řekněte, není to ideální situace pro naplnění vlastních záměrů?
Pokud přijmeme tezi, že si naši politici dělají politiku pro sebe, musíme uznat, že ji dělají chytře.
Co jiného si mají přát víc než znechutit lidi natolik, že nad jejich počínáním mávají rukou se slovy: „Mne už politika nezajímá“.
Není jejich vina, že jsme jim to tolerovali a tolerujeme. Oni projevili velkou vůli, nasazení pro vlastní zájmy a obrovskou energii s jakou hájí svoje činy a plány. A co jsme udělali my? Naštvali se na ně. Komu to vadí, co to ovlivní, co se změní?
Asi znáte ten Pandořin příběh. Na dně skříňky zůstala ještě naděje. Otevřme ji dokořán.
9 mýtů o TOP 09
Setkávání s občany různého věku i místa bydliště mě inspirovalo, abych napsala pár řádek o předsudcích, které jsou spojené s TOP 09 a které tu a tam zaznívají. Jedná se o zkreslené nebo nepravdivé informace.
1. TOP 09 je stranou 2 mužů
TOP 09 vznikla z iniciativy předsedy Schwarzenberga a 1. místopředsedy Kalouska, kteří ji vtiskli hodnotový rámec a ideové vymezení. Konzervativní myšlenky, které jsou zásadní pro směrování strany, začali následovat další lidé. Je to logický postup a vývoj. Během šesti měsíců vznikly desítky místních organizací, které jsou nabité lidským potenciálem. Lidmi, kteří mají výborné nápady a chuť pracovat. Nepromarnit tento kapitál bude úkolem pro vedení strany pro další léta. Osobně mě těší, že 14členná výkonná rada TOP 09 je tvořena 8 ženami. Věděli jste to?
2. TOP 09 je stranou na jedno použití
Program strany je budovaný na dlouhodobém konceptu, který bude možné plně zhodnotit ve střednědobém horizontu. Je nelogické tvořit s velkým úsilím něco, co přinese plody až po čase, a v té chvíli se toho vzdát. TOP 09 je v pozici sadaře, sázíme stromy a zakládáme sad. Ničit jej, když začnou stromy rodit, to si může někdo přát, ale není to TOP 09.
3. TOP 09 je městskou stranou
Budu mluvit o tom, co znám detailně, a to je situace v Jihomoravském kraji. V Jihomoravském kraji máme téměř 500 členů, avšak méně než polovina je z Brna. Místní organizace na Brno venkově, Blanensku či Hodonínsku jsou velkou oporou a silou pro nadcházející volby. To je ta snadnější argumentace pomocí dat a čísel. Méně viditelný je fakt, že náš program je zaměřen tradičně a vesnice, jak známo, jsou zaplaťpánbůh stále ještě víc konzervativní než města. Lidé na vesnicích a v menších městech svým způsobem života naplňuji program TOP 09. Nezadlužují se, starají se o své blízké, pečují o své okolí. Investují do svých dětí, tedy vše to, co chceme jako hodnotu společnosti zdůrazňovat a přispívat těm, kteří se chovají odpovědně.
4. TOP 09 málo pamatuje na sociálně slabé
Program TOP 09 dává jasné signály těm, kteří využívají sociální systém, nepracují, protože pracovat ani nemají v úmyslu, že tento stav nebude tolerovat. Chceme, aby se neplýtvalo zdroji pro vychytrálky, ale pomoc šla tam, kde je jí třeba. Garantujeme, že opravdu sociálně slabí budou podporováni minimálně ve stejné míře. V čem je tedy problém?
Ze setkání s občany je zřejmé, že tato politika by našla podporu. Obávají se ale, že ušetřené peníze zmizí v tunelech či na soukromých účtech. Mnoho z nás vložilo veškerý svůj osobní kapitál a svoje jméno do nové strany právě proto, aby se posvítilo do koutů české politiky. Chceme pravidla pro všechny. Jsme stranou, která straní právu, řádu a rovným příležitostem. To je skutečný základ konzervativní politiky.
5. TOP 09 málo spolupracuje s partnery – Hnutím starostů a nezávislých
Spojení s Hnutím starostů a nezávislých bylo šťastným krokem. Jsou zastoupeni na našich kandidátkách, konzultujeme navzájem programy. Přinášejí cenné podněty z regionální úrovně, které můžeme využít na celostátní úrovni. Dobrým příkladem spolupráce může být dohoda nad daňovým určením. Doposud nevyrovnané určení daní poškozuje malé obce a podvazuje jejich rozvoj. Změna v rozpočtovém určení daní patří k prioritám TOP 09. Je to nejenom výrazem posílení samosprávy, ale i vyjádřením demokratického principu. Jsme přesvědčeni, že nejlépe dokáží o svých záležitostech rozhodovat lidé v místě, kde situaci dobře znají. Ne od stolu úředníka na kraji či ministerstvu, ale ve vlastní obci či městě. V programu tomu říkáme kompetentní správa.
6. TOP 09 se zabývá pouze ekonomickými problémy
Bylo by hezké, kdybychom se jako země nemuseli zabývat ekonomickými a hospodářskými problémy. Takový luxus si ale nemohou dovolit nikde na světě. Česká republika má špatnou strukturu veřejných financí. Systémová náprava nám umožní, abychom mohli v příštích létech více investovat do kultury, vzdělání nebo více investovat do seniorů. Nabízíme témata, která nespadají přímo do hospodářské politiky, i když ji nepochybně ovlivní. Např. chceme docílit uzavření smlouvy s Vatikánem, velkou pozornost věnovat životnímu prostředí, investovat do výzkumu a inovací jako základu pro konkurenceschopnost země.
Ekonomická prosperita není cíl, ale podmínka nutná pro silnou společnost, nejenom ekonomicky, ale i morálně. Cílem je posilování důvěry lidí navzájem, důvěry v právo, důvěry v politický systém. Zdravé veřejné finance jsou nezbytným krokem na cestě k ozdravení společnosti.
7. TOP 09 je uzavřená novým členům
Není tomu tak. Postupně nabíráme další a další uchazeče z řad zájemců. Má to však svoje administrativní bariéry, ale především se chceme poznat s těmi, kteří se k nám dnes hlásí. Není to projev neochoty či nedůvěry. Považuje za správné znát motivaci lidí, kteří se chtějí stát členy strany a vyjasnit si stanoviska. Předcházíme tak případným zklamání na obou stranách.
8. TOP 09 ztíží přístup k vysokoškolskému vzdělání
Opak je pravdou. Vysokoškolský systém vyžaduje reformu. Její součástí bude podpora studentů během studia prostřednictvím půjček a nových forem stipendií. Na druhou stranu považujeme za správné, aby se na vysokých školách platilo školné. Víte, že 40% studentů končí studium během 2. ročníku? Jsou to ti, kteří studují 2 či více škol současně nebo prostě zkouší, na které škole se jim bude líbit. Díky jejich experimentování nemohou studovat nadaní mladí lidé ze sociálně slabších rodin. Školné, v kombinaci se studentskými půjčkami, zabrání ztrátě talentů, které díky dnešnímu systému tzv.“bezplatného vzdělání“ nemohou studovat. Navíc se zkvalitní vzdělání a bude motivovat mladé lidi, aby si vybrali obor, který je opravdu zajímá. Stanou se dospělejší, odpovědnější za svoje rozhodování.
9. TOP 09 ruší bezplatné zdravotnictví
Zdravotnictví nikdy bezplatné nebylo! Každý rok vybere stát na zdravotním pojištění od nás všech přes 200 miliard korun, které následně zdravotní pojišťovny použijí na platby za konkrétní lékařské výkony. Lékařská péče tedy rozhodně zadarmo není a chceme-li, aby zdravotní péče byla schopná zajistit důstojný život a dobrou péči do konce života všem občanům ČR, je nutné uskutečnit změny ve zdravotnictví. Medicína děla obrovské pokroky a asi každý z nás zná někoho, kdo absolvoval operaci srdce, onkologické léčení či je dlouhodobě závislý na lécích. Abychom mohli závažná onemocnění léčit a vyléčit, musí do zdravotnictví přijít více finančních zdrojů. Ano, chceme, aby se člověk věnoval svému zdraví a podílel se na léčbě. Dnes se pacienti spolupodílí asi 14% na výdajích na zdravotnictví, jsou v tom zahrnuty např. poplatky u lékaře a doplatky za léky. Cílem je 3% zvýšení spoluúčasti ročně. Obvyklý podíl ve světě je 25%. Jenom tak budeme mít zaručené, že budou prostředky na léčbu vážných onemocnění. K čemu by nám jinak bylo, že umíme to či ono léčit, ale nemáme na to.
Proč je TOPka přitažlivá pro venkov?
Jsem ze Žatčan, dědiny nedaleko Brna a cítím se tam stále doma. Můj rodný dům slouží naší rodině jako druhý domov. Mám tam příbuzné, kamarádky a přátele. Léto trávíme v Žatčanech a v zimě se těšíme na léto. Myslím, že mohu říct, že znám moravský venkov a jsem stále venkovankou. Dnes už ne bydlištěm, ale způsobem myšlení i života. Zdravý selský rozum, vzorce chování, prověřené generacemi, tradiční hodnoty jako je rodina, péče o majetek, půdu – dědictví předků, solidarita se slabými v rodině i nejbližším okolí, starost o novou generaci, chápání práce jako naplnění lidského života – to vše mne přivedlo do strany TOP 09. Poprvé po 20 svobodných letech se objevila strana, která se hlásí ke konzervativním hodnotám ukotveným v tradicích. Tedy v to, v čem jsem vyrostla a považuji pro náš venkov za typické.
Střední generace mých vrstevníků i jejich rodiče žili a žijí to, co dnes nabízí program TOP 09. Neužívali si nad poměry, nedělali dluhy, starali se o svůj dům, pěstovali zahrady a předzahrádky. Brali odpovědnost za svoje chování a svoje rodiny, starali se o své staré rodiče a pomáhali mladým vychovávat jejich děti. Proto je pro mne TOP 09 přitažlivá.
Pojmenovala to, co chci svým dětem předat i já. Dobře spravovanou zemi, ke které se budou s hrdostí hlásit.
Dost charakteristické pro venkovské, ale myslím obecně i pro české obyvatele je to, že rodiče byli a jsou ochotni se uskromnit, sami si mnoho odříct, jen aby připravili dětem dobrý start do života, aby se jejich děti měly lépe. Toto není samozřejmé. Třeba v anglické společnosti, kterou jsem mohla trochu poznat, jsem tak těsné vztahy nenašla. Mezigenerační vazby, přestože se situace bohužel zhoršuje, jsou u nás pořád mimořádně silné.
Zkrátka venkov naštěstí stále žije konzervativně a uchovává ty hodnoty, které považuji pro dobrý život za zásadní.
Těsná vazba s programovými vizemi TOP 09 se nabízí. Být dobrými hospodyněmi a hospodáři, to je přece zdravá ctižádost.
Myslet na děti a jejich budoucnost, připravit jim co nejlepší podmínky, aby měly něco do začátku, až se osamostatní. Starat se o krajinu, potažmo životní prostředí. Životní prostředí není jenom energetická koncepce a těžební limity, ale upravené okolí domu, okopané vinohrady, čisté fasády domů a chodníky.
Spravovat dobře záležitosti na obci, to je pouze jinak vyjádřená definice kompetentní správy: neplýtvat a nekrást. To všechno chce TOP 09 a ve venkovském obyvatelstvu a v jeho pracovitosti má dobré příklady toho, že to jde.
A tak věřím, že venkov nepodlehne mámení krátkodobých slibů. Generacemi je přece prověřené, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Volme to, co žijeme! Spolehnout se musíme sami na sebe, na zdravý rozum a vlastní odpovědnost. Plakáty u silnic hlásají, která strana chce za co bojovat. Většinou krátkodobé nebo jednorázové cíle. TOP 09 chce bojovat za budoucnost našich dětí. Budoucnost bez dluhů. V tom je přitažlivost TOP 09, v tom já vidím naději.
Kodexy nejsou všelék, ale šance
V článku HN jsme se dověděli, že velké firmy už nemají chuť čekat, až se korupční politika začne řešit na státní úrovni a chtějí vzít iniciativu do vlastních rukou a kultivovat české prostředí z firemní úrovně. Není divu, že je nebaví dívat se na přešlapování politiků. Vzpomeňme na akci čisté ruce, která byla velkým volebním tahákem roku 1998. V květnu roku 2000 byla akce čisté ruce po naprostém fiasku ukončena s odůvodněním na nedostatek finančních prostředků. Od roku 1998 se Česká republika stihla posunout v míře vnímání korupce z původně 37. místa na 52. Zaujímáme v žebříčku Transparency International místo mezi rozvojovými zeměmi. O korupci mluvíme jako o chlebu, dávno už to není téma, které bychom s ostychem vyslovovali. Signálů, že se jedná o závažný problém, bylo mnoho. Vždyť už v roce 1998 se ve výzkumech veřejného mínění obavy z korupce dostaly na první místo a předčily tak strach o vlastní bezpečnost.
Vítám iniciativu Skansky , Ernest &Young a dalších firem k potírání korupce vlastní seberegulací a sebekontrolou. Má však šanci uspět? Ano, je však třeba splnit některé podmínky.
Firmy, které vstupují do této iniciativy ji musí brát vážně. Pokud by to byl jenom formální nebo marketinkový nástroj, je jejich snaha odsouzena předem k nezdaru. Etické kodexy, které jsou zmiňovány v článku, jsou podpůrným nástrojem, který má kultivační potenciál. Nejsou všelékem, ale pokud se s ním pracuje jako se závaznou normou, pomáhají upravovat vztahy dovnitř firmy i vně. Stanovují jednotné postupy pro řešení eticky konfliktů. Nepostihují jenom oblast úplatků a korumpování, ale i vztahy vůči všem relevantním stakeholders dané firmy.
Ty společnosti, které se rozhodly tuto iniciativu začít i ty, které se k ní přidají, budou tvrdě posuzovány. Nezlehčujme jejich snahu, nepřipomínejme jim cynicky pochybení minulosti, ale přispějme k tomu, aby se mohly vnitřně kultivovat. Je dobře, že tuto aktivitu začaly velké firmy. Jejich odpovědnost je dvojí. Jednak je dána jejich ekonomickou mocí a za druhé dávají přiklad menším. Nepřeceňuji sílu etických kodexů, ale chápu je jako dobrý začátek, který bychom měli podpořit tím, že firmám poskytneme čas a šanci, aby naplnily svoje plány. Bez zlehčování a podezíravosti. Odvaha, s jakou to udělaly, budí respekt a také naději. Může to být dobrý začátek.
Pár slov ke státním maturitám
„Když jsem začala chodit do mateřské školy, začalo se mluvit o nových státních maturitách. Letos budu maturovat postaru a řeči o státní maturitě se vedou dál“, Jana studentka gymnázia.
Během posledních čtrnácti let toho bylo k tématu státních maturit řečeno skutečně až moc. Dnes studenti, učitelé i veřejnost čekají na konkrétní činy. Ty se rýsují pod vedením současné ministryně Kopicové realisticky. V období dvou let by konečně měla být nastavena státní maturita, což je horizont, který umožňuje doladit technické detaily i psychickou přípravu učitelů i studentů na středních školách.
Argumenty pro státní maturitu netřeba opakovat. Je v zájmu středních škol, ale především studentů, aby nehledali překážky a přijali standardizovanou formu státní maturity jako šanci maturitu znovu považovat za hodnotnou formu ukončení střední školy.
Další odklady, zpochybňování maturitní koncepce či politická neochota ke spolupráci stran v této sféře vnášejí nedůvěru a další pochybnosti do kauzy „státní maturity“. Za čtrnáct let diskusí, zmatků a tlachů vyrostla celá generace maturantů. Během doby se téma zpolitizovalo, což věcné diskusi neprospělo. Znejistěni jsou středoškolští učitelé i studenti, kterým nezbývá než následovat maturitní tápaní.
Myslím, že by prospělo, kdyby sami středoškolští studenti řekli: „Chceme státní maturity, nebojíme se poměřovat se, chceme státem garantovou zkoušku, která nás bude během dalších čtyřiceti či padesáti let kvalifikovat na trhu práce.“ To by byl důkaz dospělosti!
Mladí přátelé, není proč a není čeho se bát, řada generací před vámi to zvládla a vy to zvládnete také, pojďte do toho a vypálíte rybník všem pletichářům.
O korupci jako o chlebu
Všimli jste si? O korupci už mluvíme jako o chlebu. Není to téma, které se v diskusi, ať už veřejné nebo soukromé, ostýcháme otevřít. Stala se součástí našich životů. A to přesto, že už je to společenský a ekonomicky závažný problém této země více než deset let.
V roce 1998 se ve výzkumech veřejného mínění obavy z korupce dostaly na první místo a předčily tak strach o vlastní bezpečnost. A od té doby je to jenom horší. Proč je vlastně korupce tak nebezpečná?
Vysoká míra korupce bez nadsázky snižuje kvalitu života. Korupce podvazuje ekonomický růst, deformuje ekonomické vazby, znevýhodňuje malé a střední firmy ve výběrových řízeních, omezuje volnou soutěž, vytváří prostředí nejistoty, snižuje kvalitu veřejné infrastruktury. Její společenské náklady nesou všichni, ale pro sociálně slabší jsou důsledky citelnější.
Česká republika v poslední dekádě nezadržitelně směřuje stále k vyšší míře zkorumpovatelnosti a přibližuje se latinsko-americkým a africkým zemím. Co bude dál? Můžeme nedělat nic, jenom se hlasitě pohoršovat a starostlivě vraštit čelo. Nebo se rozhodnout pro náročné, nepopulární řešení. Je jím protikorupční strategie. Bude vyžadovat politickou vůli, společenskou podporu a důvěryhodné realizátory.
Současná Fischerova vláda se k těmto opatřením staví vstřícně. Důležité ovšem je, aby příští vláda měla dost odvahy protikorupční strategii realizovat.
V poledních týdnech se hodně mluví o legislativních opatřeních, která by ztížila korupci. Taková opatření mají dvě roviny.
Ta první je věcné řešení a faktické vyžadování plnění norem. Stát tím dává najevo, že korupce je společensky nebezpečná a tudíž neakceptovatelná.
Druhá rovina je stejně významná – podporovat a vytvářet atmosféru, která bude nepřátelská vůči všem projevům korupce. Podporovat prostředí, které nebude tolerovat korupci jako každodenní jev. Tento požadavek je stejně důležitý jako legislativní opora, možná ještě důležitější. Navíc vyžaduje to, čeho se nám teď zásadně nedostává – důvěry v politické elity. Od nich se očekává, že změny budou nejenom prosazovat, ale budou je schopné svým chováním také naplnit. Těžký úkol i výzva. Nerezignujme, hraje se o budoucnost.
Přání do roku 2010
Prohlížím si nový diář, nepopsané listy roku 2010. Nemohu si na nový letopočet jaksi zvyknout, čísla ve mně evokují spíš výsledek sportovního zápasu 20:10 než začátek nového roku, ale za pár dní už takto nebudeme uvažovat. Každodenní starosti nás „popostrčí“ k mnohem praktičtějším otázkám.
Dnes, nad čistým diářem, je příhodný čas k zamyšlení. Přinášíme si ze starého roku rozdělanou práci, povinnosti, ale také očekávání a naději – že dokončíme, vyřešíme, zvládneme, obstojíme, uzdravíme… Bez této naděje bychom se nemohli těšit a radovat.
Každý z nás si dosadí vlastní konstanty do svého životního příběhu, známé i neznámé výrazy do osobní rovnice.
Konstanty lidského života mají jistě různé podoby, jsou však vystaveny z příbuzných látek – mezilidských vztahů, pohody, radosti, kterou přináší práce, koníčky, úspěch a setkávání s ostatními lidmi. Naše soukromé životy však rámují události celospolečenské, a ty se ve větší či menší míře v našich životech promítají. Letošní rok přinese příležitosti, které nepochybně na další období ovlivní naše soukromí. Nejde totiž jenom o volební maratón, který nás čeká, ale především o směřování společnosti. Posílení či oslabení důvěry. Důvěry mezi lidmi, v lidi, v systém, v politiku. Během posledních dvaceti let se nám podařilo prohospodařit mnoho cenného, mezi to nejcennější patří aktivita lidí, ochota přispívat, zajímat se o dění ve společnosti. Rezignace a skepse nejsou tím, co by pomohlo tento stav změnit.
Přeji vám – nám všem, abychom v zajetí vlastních příběhů nepřehlédli to, co se promítá na pozadí nového roku. ŠANCE. Když ji dobře využijeme, bude to nejlepší start do mnoha dalších letopočtů.
Vánoční pozdrav
